Tak jsem to poctivě zabila

30. července 2011 v 22:43 | Aimi Minako |  Others
So, so... kdybych psala, že mě mrzí, že blog končí, asi bych kecala. Zdá se mi to vhodné, jelikož byl tenhle blog založen spíše na Naruta, který mě opustil asi kolem března.Nevím, už mě niajk nechytala manga, anime šlo od desíti k pěti, aspoň podle mého názoru.
Ale to neznamená, že so loučím s blogařením, to ani náhodou, mě se tenhle internet jen tak nezbaví, to potěšení mu s radostí odepřu. Plánuju se stát spoluchatelem na blogu mých dvou kamarádek, začít odznova. Jelikož svět anime mi rozhodně šátečkem nemává. Právě naopak. Plnou silou mě to teprve zasáhlo. Takže než mě úplně pohřbíte, tak ti, co se jejich svět netočí jen kolem povídek a Naruta, se podívají na následující mistrovské kousky:
  • Fairy tail

  • Ouran High School Host Club

Co říci k prvnímu? Stále vychází, takže nikdo neví, jak děj vlastně dopadne a ke konci se jen tak neschyluje! Tohle anime obsahuje větší nálož závislosti, než kdy Naruto mít bude. A nejlepší na tom je ta šílenost. Dokonalá hudba, skvělě provedená grafika, úžasný příběh. Celkově je založeno spíše vesele, ale ve správných chvílích vám potečou slzy jak želvě. Když se budete zvedat, že si zaběhnete pro další balení papírových kapesníčku, najednou sebou prásknete o stůl v záchvatu smíchu. Ano, přesně takové to je. Vtipné, poutající, dech beroucí. A příběh? Kouzelný, doslova. Svět magie, létajících koček a dalších pro mě již normálních věcí. Nebudu spoilerovat, jen se na to mrkněte. Vtáhne vás to do dalšího vesmíru, kde hlavní hrdinové nacházejí přátelství a rodinu, i když ne tak docela pokrevní. Nikdo přeci nechce být sám, vázán povinností. Fairy tail lze popsat i jen pár slovy - bez hranic.
-Padesát jedna hvězdiček z deseti.

Ouran je šílenost. Nálož okvětních lístků růží vás udusí po pěti minutách a pokud budete mít štěstí, přežijete i do druhého dílu, kde s největší pravděpodobností budete ušlapáni moe fanynkami. Co jiného čekat, když v jedné z nejluxusnějších škol dojde k nedorozumění v Hostitelském klubu, který je plný pěkných bishíků, kteří jsou zde jen proto, aby po nich holky šílely? Co když si zmiňovaní hostitelé spletou dívku s chlapcem a udělají z něho svého člena? Jak se asi bude tvářit neschopný prezident klubu, jehož život se začne točit okolo ochraňovní té dívky? A co na to ďábelská dvojčata? Všichni najednou mají co říct.
-Padesát hvězdiček z deseti.
 

Pro tebe nic, pro druhého všechno

21. dubna 2011 v 21:54 | Aimi Minako
Kraviny mě berou x)
Zkrácenina mé myšlenky týdne.

Umělci

19. dubna 2011 v 20:36 | Aimi Minako
Jak nadpis napovídá, vydáme se nejen k mým srdečním záležitostem, ale hlavně k umělecky založené části Akatsuki. Sasori a Deidara. Už to tak bude, ty dva naprosto miluju. Ne pro to, co z nich dělají ostatní, ale pro to, čím sami byli. Proto jsem se rozhodla napsat na ně takvou jednorázovku, nebo i kapitolovku, ještě nevím, jak to bude dlouhé. Nečekejte, že to bude čisté shonen ai nebo tak, protože to, čím si mě získali, je jejich vztah jako takový. Jak mohl pyšný a sebevědomý Deidara oslovovat s úctou a pokorou v hlase klidného, tichého a naprosto opačného Sasoriho? Jistě, pořád si zachovávají svůj charakter, ale všechno bylo určitě jinak, než se zdá. Už jsem s tím začala, takže teď to jen přepsat xD.
A teď už ty obrázky:
 


A zase v kopru

30. března 2011 v 21:49 | Aimi Minako
Asi založím rubriku, kde si budu jenom stěžovat. Jo, ta by rozhodně bodla. K věci. Nic tu není, co? A asi ani nebude. Ne, že bych nesnažila, ale venku je nádherně. A taky nám v dubnu vrcholí škola, takže moc nebudu stíhat. A jen tak mimochodem, kam jdu, všechno zničím... xD
Abych se vykecala...vlastně ani nemám, co říct. Když máte odmítnout kamaráda, který vás má rád, je to strašné. Když máte odmítnout dva v jednu dobu je to šílené a hrozné. A když jste tímto vlastně ztratili všechny přátele (až na mou jedinečnou Breb, která mě má bzetak po krk xD), je to na draka. Jsem někde pár mil za drakem, tak se mějte.

Milujte život, protože je dokonalý. Ale i ten jendou musí skončit.

Když nic, tak aspoň dýchat

12. března 2011 v 14:40 | Aimi Minako
Okee, oke...
Pomalu se hrabu z chřipky a celkově se dávám do kupy. Mé zdraví je totiž značně podlomené, takže s tím vším ležením a obíháním doktorů není moc čas a taky má absolutní nečinnost souvisí s faktem, že můj krásný milovaný notebook je pod drnem, teda obrazovka... Ale setřete slzu! V dubnu (nejpozději) mám mít nový a úplně se na něj těším n_n...

Děti, lyže, Flipped...

13. února 2011 v 18:13
Zase otravuju...xD
Odjíždím se dolámat na hory s mojí šílenou malou sestřenkou a jakože bratrem, haha. Držte mi palce, at se ze mě vrátí aspoň polovina.
Co se týče povídek, stala se mi vcelku vtipná věc. Možná je to spíše k pláči, ale já jsem z toho tak na nervy, že se už jen směju. Pokazila se mi grafika na notebooku, kde jsem měla veškeré věci...včetně rozepsaných a napsaných povídek...hodiny a hodiny práce. A to mluvím jen o povídkách. Tolik k tomu, že kopii dokumentů, těch nejvíc důležitých, sice mám, ale co mi to pomůže, že jo.
Flipped. Bezkonkurenční film. Mimochodem jsem ho měla v notebooku, ale než jsem se na něj stačila podívat, klekla mi obrazovka...


Ohlašuji nové naprosté zamilování do Shiki/Rima

8. února 2011 v 20:17 |  Písničky/videa

Po 5 sekundách se to stopne, na nic nešahejte, nechte to jet, ono to bude samo pokračovat :)


Myslím, že není, co dodat. Vampire knight bylo z mých prvních anime a už tehdy se mi tito dva nehorázně zalíbili. Shiki mi tak trochu připomíná Sasoriho (úsměvem a vlasy) a očima Toma č.2...no fakt! Úplně stejné, až to děsí xD A§e pěkné, pěkné, nádherné. Donutím ho obarvit se na vínovo a bude :D

Všechno a zároveň nic

8. února 2011 v 17:07 |  srandy kopec
Hledat lásku, nesmysl říká rozum. Směšné tvrdí hrdost. Riskantní brání se zkušenost. Ale samota mě zabíjí, šeptá srdce.

Error cosplay team!!!

3. února 2011 v 20:27 |  srandy kopec
Vaše bránice zase jednou zažije tělocvik.....

Rodina

28. ledna 2011 v 19:56 | Aimi Minako
Je to můj první drabbles, kdy jsem dostala zadaných osm slov od přátel.
Je to první věc z mého skutečného, ne vysněného nebo vylhaného, života.
Je to první nastínění toho, co skutečně cítím k lidem, na kterých mi má záležet nejvíc. A přesto je to jen stín pravdy.

Kam dál